Tanec býval zálibou králů a šlechty, kteří ve svých sídlech pořádali honosné plesy. Choreografie takových tanců byla tak složitá, že mnoho mladých šlechtičen a urozených pánů mělo své vlastní učitele, a přímo na plesech byli speciálně vybraní dvořané, kteří oznamovali jména jednotlivých tanců. To v podhradí, v hospodách i pod otevřeným nebem, se tancovalo živelněji. Účel byl ale vždycky stejný, tedy seznamování se, sblížení, a zábava. A o tom je tanec i dneska.

První zkušeností mnoha lidí s tancem jsou taneční. Pokud nejste nadšenec, tak tohle vás většinou o prospěšnosti tance nepřesvědčí. Nepohodlné šaty nebo naškrobená košile a prkenný oblek, nervózní pohledy, strach z odmítnutí, a dříve nebo později zjištění, že nejlepší taneční jsou ty, které strávíte v nejbližší čtyřce. A pokud jde o seznamování a sbližování, tak i mnoho slečen dalo před podpatky a kradmými pohledy do výstřihu přednost bandě kamarádů a nejbližšímu lokálu. Takže naučili jsme se spoustu věcí, ale tancovat moc ne. V dospělém životě se ale objevují momenty, kdy bychom umění tance znát měli. Svatby naše i kamarádů, firemní večírky, a tak všelijak podobně.

Navíc, tanec je i skvělé odreagování. Různé výzkumy ukázaly, že pohyb do rytmu hudby pomáhá proti depresi, při léčení demence, a tak všelijak podobně. A nemusíte k tomu mít ani partnera nebo partnerku. Dnes už existuje spousta tanečních kurzů zaměřených na jednotlivce, a na všechny možné i nemožné taneční styly. Takže je jenom na vás, co si vyberete. Zábava, pohyb a rozvoj pohybových dovedností jsou stejné u hip hopu i u klasiky. A že klasické tance se hodí jen pro dámy a džentlmeny, ne pro holku v roztrhaných džínách nebo kluka v kožené bundě? Ale vůbec. Dnes už pankáči ovládají waltz, a důstojná paní manažerka se ve volném čase otáčí okolo tyče. Tak co si vyberete vy?