O chorvatský ostrov Vis byl zájem už ve starověkém Řecku, když tady Dionýsos ze Syrakus založil první řeckou kolonii na Jadranu ve čtvrtém století našeho letopočtu. Později se na ostrově po Řecích vystřídali jak Římané, tak Angličané, Rakušané a Italové. Po válce jej Jugoslávský diktátor Tito zabral pro armádu, protože je ostrov Vis nejvíce předsunutý před pevninu a z ostrova se stala nepřístupná obří pevnost, odkud bylo možné více jak měsíc bojovat s nepřítelem. Pevnost byla naprosto soběstačná, pokud šlo o výzbroj, vodu, potraviny a také energii. Sloužilo tu okolo dvou tisíc vojáků, kteří disponovali dělostřelectvem, protivzdušnou obranou a odpalovacími rampami na rakety. Byly zde umístěny moderní radary, protiatomové, biologické, chemické kryty a též skvěle vybavená nemocnice.
Dvě strany mince
Ostrov Vis se turistům otevřel až v roce 1989. Přítomnost armády tu dodnes připomínají bunkry, tunely a podzemní prostory, které zdejší krásnou krajinu leckde hyzdí. Na straně druhé zde na ostrově zůstala zachována původní příroda, a to zejména na místech, která byla pro vojsko nepotřebná. Právě tato až neposkvrněná příroda přilákala na ostrov Vis turisty. A nejen turisty, ale i obyvatele ostrova, kteří byli vysídleni, či jejich potomky. Tito navrátivší se lidé navázali na tradice předků, na jejich doménu rybářů a vinařů. Vždyť právě zde, na ostrově Vis, tu podle legendy první révu zasadili staří Řekové na Višském poli. Vynikající kvalitu této místní vinné révy opěvoval již antický historik Agatarhides.
Ostrov vína
Nejznámější autentické, proslulé bílé víno, které nese jméno Vugava, je možné dodnes ochutnat ve všech restauracích či sklípcích na tomto ostrově. Rybáři na ostrově sídlí již od nepaměti. Jejich obydlí se nacházejí v zátoce Komiža. Zde v zátoce jim jejich um a znalost místních vod umožnuje nikdy se nevracet bez úlovků.