Znáte tu reklamu z devadesátých let na nátěrové hmoty Hammerite, kde se ve vtipném sloganu objevili rytíři v plechovém brnění, aby zobrazili vliv koroze na tyto kovové pláty? Vysloví se tam věta. Že: „železo stárne“. Ano, je to tak, i tento materiál stárne a podléhá rozkladu, ovšem brnění není železné, ale ocelové. Jaký je vlastně rozdíl mezi ocelí a železem? Vyznáte se v tom? Ocel je slitina železa s uhlíkem, v tom spočívá zásadní rozdíl. Výroba oceli probíhá v ocelárnách a to tak (zjednodušeně řečeno), že se do roztavené železné rudy do vsázky vysokých pecí přidává uhlík (koks), aby železo obohatil. Kombinace určitého množství uhlíku v železe vytvoří krystalickou mřížku kovu pevnější a tvrdší, a tím pádem se dá železo lépe využít na pestrou plejádu výrobků.
Jestliže se nyní zaměříme na druhy ocelí, rozlišujeme takzvané třídy ocelí odstupňované čísly 10 až 19. Třídy 11 až 12 jsou konstrukční uhlíkové oceli, známé například jako vlakové kolejnice, plotové trubky, plechy, profily I, U, jekly apod. A ocel třídy 10 je stavební ocel. Ocel třídy 13 je hlavně pružinová ocel a ocel třídy 14 je nízkolegovaná ušlechtilá ocel převážně chromem například pro výrobu ozubených kol. Oceli třídy 15 se legují molybdenem a oceli třídy 16 se legují niklem a dalšími ušlechtilými kovy.
Ocel třídy 18 je určena pro tzv. práškovou metalurgii (slinuté karbidy) a oceli třídy 19 jsou výhradně nástrojové oceli.
Zvláštní postavení má ocel třídy 17, zde se jedná o materiál odolný vůči korozi (nerezová ocel) a materiály žáruvzdorné a žárupevné. Ocel třídy 17 je tedy speciální, například taková středně legovaná cementační ocel, velice pevná a houževnatá, odolná vůči opotřebení při značném namáhání, tvrdá a odolná proti působení koroze. Cementační ocel se využije v automobilovém průmyslu, ve strojírenství pro výrobu strojních součástí, v leteckém průmyslu a v energetice i v jiných odvětvích výroby.